Jak přimět dítě k zábalu

Jak přimět dítě k zábalu


Naší dceři Františce budou 3 roky. Když byla mladší, nosila zábal bez větších problémů a naopak ho ze sebe kolikrát nechtěla ani sundat. Nyní však je ve věku, kdy už pomalu začíná mít na věc vlastní názor a také se jej snaží, někdy i za každou cenu, prosadit. Začalo to oblečením a pokračuje vesele dál.  Jelikož nedávno onemocněla, přišly teploty a poté se přidal i dráždivý kašel, bez váhání jsem jí šla připravit krční zábal. Po chvíli Fanynka přišla, pozorovala mě a pak mi v klidu řekla „Mami, ale já nechci zábalíček“ … v tu chvíli mě jakožto maminku a propagátorku Priessnitzových zábalů polilo horko a řekla jsem si tak a co teď?

Na rovinu a ze své zkušenosti říkám, prosím vyhněte se jakýmkoliv donucovacím metodám, ty zdravotnímu stavu vašeho dítěte nepomohou a hlavně nikam nevedou. Co se mi naopak osvědčilo nebylo ani přemlouvání a slibování odměny, ale jednoduché vylepšení zábalu o našitou kytičku z filcu, ale hlavně zapojení dcery do samotné přípravy. Vezměte misku s vodou a nechte dítěti prostor, ať si užije rachtání ve vodě při namáčení vnitřního dílu a jeho následném ždímání. Doporučuji přeci jen na konci vložku dokonale vámi vyždímat a opět předat dítěti, aby ji mohlo následně vrátit zpět tj. podvléct pod pásky v zábalu. Zde je na místě pochvala a vyjádření radosti, že to dítko zvládlo samo. Nemějte dítěti za zlé, když to hned poprvé nevyjde a dítě se nezapojí. Zkuste umístit misku s vodou na zem a sami si začněte hrát, namáčet a ždímat …. snažte se vzbudit zájem, aby se dítě chtělo do činnosti samo zapojit. Když se vše povede a zábal je připraven, předveďte jej sami na sobě, zmiňte že to chvíli trochu zastudí, ale poté zase krásně zahřeje a to je to co léčí – prudké zchlazení místa a následné intenzivní prohřátí, prokrvení. S trpělivostí vše vysvětlete, aby tomu i dítě, sice po svém, ale přeci jen rozumělo. Připravený zábal pomozte dítěti umístit tam kam potřebujete a pak si ho k sobě přitulte, pomazlete a společně tak překonejte chvilku, než se zábal tělesnou teplotou prohřeje. Pro správný účinek by měl být nošen min. 1,5 hod. lépe 2 hod. a poté ho znovu zopakujte nejdříve po 3 hod.

Jelikož jsme z důvodu většího komfortu nově zvolily měkčí a příjemnější materiál – bavlněný úplet ve třech barvách (zelená, modrá a růžová), ale bez potisku, vzhledem k zachování dostupné ceny, snažíme se alespoň předem poradit jak na to, aby i tak zábal vypadal pro dítě více lákavě. Prosím berte to tedy jako výzvu pro vás a vaše dítě a  ne jako problém. Společně zapojte svoji fantazii a zábal si formou hry vymazlete dle svých představ. Doporučujeme např. nášivku oblíbeného hrdiny, různé jiné aplikace, fixy na textil, knoflíky apod. Hlavně si to spolu užijte :-).
V budoucnu počítáme s výšivkami, možná i na přání. 

Přeji Vám všem za náš MAMAVIS tým pevné zdraví.

Podobný článek: Jak motivovat dítě k zábalu

Více informací o léčivých zábalech na www. mamavis.cz

Výjezd do Pobořan

Výjezd do Podbořan

Věřte či nevěřte, ale Mikuláš, Vánoce, Silvestr bez sněhu a výjezd do Podbořan dne 4.1. začal škrábáním auta, startem po zasněžené silnici s náledím. Naše myšlenky na teplý domov s čajem v ruce vyplouvaly na povrch, ale naše touha po nových zážitcích a setkáních byla silnější. Náš tým Mamavis vyjíždí za každého počasí s dobrou náladou za dobrodružstvím s očekáváním co nového nás čeká a koho ten den třeba potkáme…..???
Neobvyklý den začal na parkovišti  kadaňské nemocnice, kde nebyl prostor na zaparkování a tudíž jsme se rozdělily. Moje kolegyně vyběhla předat propagační materiály a odprezentovat naše výrobky k paní doktorce a já jako zkušená řidička s blikajícím trojúhelníkem, zapnutými světly, puštěnou hudbou a nastartovaným motorem, jsem zůstala čekat ve voze. Po jejím návratu chci nastartovat, vypínám, zapínám a nic. Oslovujeme pána v nákladním voze s prosbou o pomoc, že nám nejde nastartovat motor. „Holky máte vybitou baterii.“ Aha, ale co teď máme dělat? Při této otázce přijíždí Městská policie, která nás oslovuje: „ Chcete pomoci?“ Vysvětlujeme naší situaci, načež policie volá svým kolegům s dotazem na nabíjecí kabely, bohužel, ale ani oni je při sobě nemají a tak dotyčný policista volá do místního servisu. Odtud přijíždí po cca 20 minutách milý pán v montérkách. Natahuje kabely, po chvíli odpojuje a my můžeme, zmrzlé na kost, vyrazit. Ten den opravdu hodně mrzlo.
Nicméně hurá Podbořany. Samozřejmě nám bylo doporučeno „Vypínejte světla a  motor, když stojíte!“ Děkujeme. Navštěvujeme podbořanské lékárny, lékaře, nezapomínáme ani na Kryry, neboť  pro nás není žádná vesnice malá a i tamní obyvatelé mají pro nás svůj význam.
Vracíme se domů. Cesta náročná, prvotní sníh nás trochu zaskočil a brzdění po náledí nemám ještě tolik v rukou, i přesto se cesta odvíjí v dobrém duchu, doprovází nás humor, dobrá nálada, pozitivní myšlenky a nepříjemné situace převracíme v situace humorné, vzájemně se povzbuzujeme.
Hurá, již se blížíme k domovu. Aaaa do prkýnka…staví nás červená plácačka Městské policie a ukazuje na místo, kde máme zastavit. Odbočíme tedy k nim a brzdíme, ale auto si to šine jak po másle. A do….. .
Tupý náraz… Narazily jsme do policejního auta! Nevíme zda se smát či brečet. Je to jak známá scéna z filmu Pupendo, kde Pavel Liška nabere policistu, který ho staví a ještě k tomu pustí stěrače. My tedy naštěstí nabraly jen auto a stěrače jsme měly vypnuté, ale jinak to bylo dost podobné :-). Bohužel to ale nebyl film nýbrž realita.
Vystupujeme, ačkoliv se nám vůbec nechce. Venku na nás čeká dvojice, očividně ještě v šoku, policista a policistka. Na vyzvání předkládám své doklady, které potvrzují, že jsem byla dobrá řidička od roku 2000.

Vždyť jsem brzdila, proč to nebrzdilo? Vážně jsem brzdila. Vždyť vašemu  autu se nic nestalo, nic tam nemáte, koukejte na moje, mám tam díru od vaší koule. Povídám asi v transu … 
Policejnímu autu se naštěstí opravdu nic nestalo.
A proč jste nás vůbec stavěli? „Protože jste nesvítily. „Nesvítily jsme, neboť se nám ráno vybila baterka a vaši kolegové z rána nám doporučili vypnout světla. Mám automat na zapínání a vypínání světel a doporučili nám, ať to vypneme. Bohužel jsem to vzala doslova a vypnula světla po celou dobu.
Tak to jste vy, co jste ráno sháněly ty kabely? To jsme my, komu ráno oni policisté volali a my je neměly. Smějeme se… ,,No já jim jdu právě volat, potřebuji se na něco informovat.“ Po chvíli i tito policisté přijíždějí na místo nehody. Asi nevěří svým očím, když nás znovu spatřují :-). Věřte, nevěřte, ale byl to den kouzelný, Městská policie to brala také s humorem, poučili nás jak brzdit na náledí, měli pochopení, uklidnili nás a pomohli vyplnit tiskopis pro havarijní pojistku.

Na stanici Městské policie, nás příjemná policistka pří doprovodu pro zapomenuté věci v autě překvapila tím, že se zabývá výkladem karet. Obeznámila nás o vlivu Uranu na planetu Zemi do  10.února, který má vliv na nehody. Chtěla jsem o účinku planet vědět více a tak jsme si předaly osobní kontakt na rozbor pro naše cesty. Vše dobré bylo dovršeno, když přišla řeč na to, že pan policista sbírá propisky, proběhla výměna, takže máme doma každá propisku se znakem Městské Policie, jako památku na nevšední den, kterou máme jako symbol vděku, překonání strachu, uvědomění si, že vše má svůj smysl a že jsme zase o zkušenost bohatší.
Na závěr musíme poděkovat těmto dvěma policistům, kteří se k nám zachovali vzhledem k situaci nadmíru lidsky a dostáli tak jejich policejnímu heslu POMÁHAT A CHRÁNIT. Tímto jim ještě jednou mnohokrát děkujeme a přejeme dny bez nehod a nepozorných řidičů. Z celé situace si odnáším poučení a také si uvědomuji, že mi toto setkání pomohlo odstranit strach z neznámého, v tomto případě z toho, že i mezi policisty jsou i lidé s nevšedním  smyslem pro humor, lidským a přátelským jednáním:-).
Huráááá domůůůů a prosím, teplý čaj

mamavis nápad

Jak jsem patentovala svůj nápad na mateřské dovolené

Vážení čtenáři,

přemýšlela jsem, zda své prvotní náčrty a prvotní email pro advokátní a patentovou kancelář dohledat a sdílet. Nakonec jsem sama byla zvědavá, jak to vlastně všechno vzniklo.

Poslaný email i s náčrty jsem našla v takovém hrůzostrašném stavu, že jsem se sama zhrozila. Měla pocit studu a šoku, jak jsem to mohla vůbec poslat 

Odběhnout si od dítěte a doslova načmááárat svoji inspiraci na kousek papíru, vyfotit mobilem a obratem poslat advokátní patentové kanceláři.

Bohu dík, udělala jsem to 

Můj první e-mail advokátní a patentové kanceláři:

Dobrý den, dle tel. rozhovoru posílám informace o zábalovém víceúčelovém pásu dle Priessnitze.  Prvotní domácky nakreslené obrázky zasílám v příloze.

Zábalový víceúčelový pás

3 vrstvy:

1. vrstva – dekovina, ovčí rouno, silnější froté ručník (na suchý zip)

2. vrstva – nepropustná vrstva, prodyšná

3. vrstva – síťovina pro vložení bylinek, případně cibule, jablka,  zdravotně zahřívacích pomůcek  na prdíky dítěte atd.

3. vrstva – odnímatelný tenký ručník (na suchý zip)

Zachycení pásu přes ramena na suchý zip

Velikosti 1-7

Obvod přes hrudník – suchý zip

1. novorozenec

obvod přes hrudník 30-42, výška 10 cm

2. batole

obvod přes hrudník 43-52, výška 15cm

obvod přes hrudník 53-62, výška 20 cm

3. dospělý

obvod přes hrudník 62-80, výška 30 cm

Předem děkuji za pomoc při realizaci nového výrobku. Možnost poslání vzoru během 14 dnů.

Děkuji.

S pozdravem

Martina Štefanková

A jak to celé dopadlo?
Mám již 5 užitné vzory tj. víceúčelový zábalový pás, zábalový prostředek, šátek pro kojící matky, multifunkční krycí prostředek, nákrčník s tunelem. Dále jsem podala Mezinárodní evropskou přihlášku pro Německo, Slovensko a Rakousko.
PS: Nebojte se své inspirace, svých nápadů, i když jsou šílené…., i když vám nikdo nevěří. Jděte do toho!!!
Nakonec mne patentová kancelář požádala o nové náčrty tj. ať použiji alespoň pravítko  viz obrázky níže.
Samozřejmě, že jsem také musela upravit texty, avšak navázaná spolupráce byla, a to je důležité.

Báseň stařenky

Báseň stařenky

Dostala jsem se k básni jedné ženy, která mě natolik oslovila, že jsem se rozhodla ji sdílet na našich stránkách.
Uvědomila jsem si, že v každém z nás je dítě, dívka, žena a matka bez ohledu na věk.

Báseň stařenky

Tuto báseň napsala žena, matka, babička a dívenka, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice báseň nalezl mezi věcmi, a tak se jím líbila, že ji opsali a pak putovala dál.

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slad život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu…
Teď už – MĚ uvidíte!

Zdroj: internet

Mamavis focení

Zákulisí z domácího focení

Vážení čtenáři,
sdílíme s vámi naší podnikatelskou cestu a tak nelze opomenout i něco ze zákulisí focení našich zábalů v domácím rádoby fotoateliéru. Domluvit termín, sladit hlídání a spánek dětí je někdy nadlidský výkon. Ale podařilo se.

Naše příprava coby fotomodelek je téměř nulová. Předáme naše ratolesti a čas tak letí, že oholit si nohy, umýt si vlasy a připravit si oblečení na focení je 5 minutová záležitost. Avšak naše práce nás baví a těší a tak jdeme do všeho po hlavě a třeba i neučesané :-).
Věřte či ne, ale naše myšlenky přivádíme hned k životu. Jednáme okamžitě, jdeme nízkorozpočtovou cestou a tak jsme se místo profesionálního fotoateliéru rozhodly pro kuchyň naší známé fotografky Ily. Její neobyčejnou trpělivost měly možnost vyzkoušet naše děti již při prvním, ale zdaleka ne tak veselém focení, kde bublifuky nelítaly vzduchem jenom v podobě krásných bublin, nýbrž tekly i proudem po podlaze.
Po našem nájezdu k Ile domů, se rychle její kuchyň proměňuje v domácí fotoateliér. Žehlíme prostěradlo jakožto bílé pozadí fotek, věšíme jej pomocí tzv. žabiček před závěs do okna, odsouváme odpadkový koš, staví se světla, stojany,… no a po chvíli už jen modelky na scénu!
Zjišťujeme naší nepřipravenost a domlouváme se, co kdo bude vlastně fotit.
První před objektiv nastupuje  odvážná Péťa v jejím oblíbeném rugbystickém modelu ala ramenní zábal. Poslední úpravy na modelce, schovat ramínko, vykukující kalhotky, tričko přes pásek… sýýýr… cvak. Smějeme se na plné kolo Pétiným průpovídkám a při tom se nám to v pozadí objektivu lehce radí, ruce sem, hlavu tam… po chvíli vznikají nejlepší spontánní fotky. Focení se nese v naprosto uvolněném duchu, všechny si to opravdu užíváme a hážeme alespoň pro tuto chvíli veškeré starosti za hlavu. Jsme jak malé holky, které se v tu chvíli opět starají jen samy o sebe. Jako druhá nastupuje Gituš v rukavicích evokující boxerky, opět chytračíme zpoza objektivu a chechtáme se. Už chybí jen boxovací pytel :-). Na mne zbyly bačkory, holky mi upravují moje (pro nedostatek času) nemyté vlasy, pevně věřím, že se můj pocit bezdomovce, který nemá na boty, nepromítne do produktové fotografie :-).

Myslím, že z pořízených fotek naše dobrá nálada a uvolněnost přímo tryská. A to je dobře, o to nám vedle fotek hlavně šlo. V plánu bylo si to hlavně také užít  a to se naprosto povedlo. Vše jsme zakončily rychlým obědem v jedné z kadaňských restaurací a šupky dupky domů za dětmi :-).

Krásný to den ve společnosti krásných to žen 

Autorky:
Martina a Gita

mamavis - léčivá síla vody

Léčivé síla vody

Léčivá síla vody

Knihu „Léčivá síla vody“ napsal japonský vědec Dr. Masaru Emoto, jako shrnutí řady svých výzkumů neobvyklých vlastností vody. Rozhodně ji doporučujeme přečíst, protože nám dává určitou představu, proč je užitečné před každým jídlem nebo pitím alespoň krátce vyslovit pozitivní slova jako zdraví, harmonie, láska.

Dr. Masaru Emoto prováděl v devadesátých letech řadu výzkumů ovlivňování vlastností vody a pokoušel se ono ovlivnění zachytit na fotografii. Podařilo se mu to díky houževnatosti a vytrvalosti, kdy po stovkách pokusů a omylů v roce 1994 poprvé vyfotografoval, jak vypadá krystal vody. Zjistilo se, že voda má vibrační účinky, které mají velký vliv na zdraví člověka.

Vodě pouštěl různé druhy hudby, například rock’n’roll a heavy metal, ale také vážnou hudbu nebo indické mantry.

A po určité době vodu vzal a vyfotografoval. Zajímavé je, že voda měla pokaždé jiné krystaly. Jedny byly krásné a harmonické, jiné byly rozhašené a škaredé. Určitě uhodnete, na kterou vodu působila která hudba.

Podobné pokusy dělal  Emoto i s nápisy na sklenici a dosáhl obdobných výsledků.
Doporučujeme napsat na mandalu či na kousek papíru slova jako zdraví, láska, radost, hojnost a sklenici s vodou na Vámi napsané slovo postavit, voda příjme tuto informaci s vibrací.

Priessnitzovy zábalové pásy

O Priessnitzových zábalových pásech  je známo, že vnitřní díl se namáčí do studené vody či příznivě působící lázně tj. voda s esencí levandule, eukalyptu, růže apod.
Doporučujeme při vkládání vnitřního dílu do vody procítit slova léčení, uzdravení, dokonalé zdraví, 
či si je napsat na papír a vložit pod misku s vodou – tím se účinek vody na lidské tělo a zdraví člověka zvýší.

Dobré vědomí

Dobré vědomí sídlí v oblasti srdce a dá se přenášet na ostatní lidi nebo předměty. Pokud je vědomí dostatečně vysoké, pomáhá nám, pokud je ale nízké, škodí.

Doporučujeme:
Vodu vibrujte pozitivním slovem a pracujte na stavu své mysli, neboť ta je zdrojem zdraví!

Doporučujeme shlédnout video

mamavis logo

Mamavis a logo

Mamavis je zkratka Mámy, která ví…, Mamavis je Máma, která ví, co je pro děťátko nejdůležitější, Mamavis je krásná žena se šarmem a elegancí, Mamavis je dívka plná energie a nápadů, Mamavis je dítě, které si umí hrát, tančit, malovat, zpívat a smát se,  Mamavis je síla a bezpečí, Mamavis je cesta ke zdroji, Mamavis je příroda, která léčí, Mamavis je zdroj poznání, Mamavis je objetí plné lásky, Mamavis je odvaha jít za svým snem, Mamavis je strom s pevnými kořeny, jeho větve sahají vzhůru, ale i k Zemi, kde tvoří ochranu, Mamavis je Vesmír, který inspiruje, Mamavis je řekou, která proudí k srdci…..

Vznik slova Mamavis

Název Mamavis vznikl uvědoměním si slova Máma. Máma jako zdroj LÁSKY, SÍLY A BEZPEČÍ.
Máma, která ví, co je pro děťátko nejdůležitější.
A uvědoměním si, že MÁMA je vždy s velkým M.

Maminka je pro nás i Matka Země, která nám nabízí plnou náruč přírodních zdrojů, zaopatřuje nás půdou, vzduchem, zelení a vodou. Bez této Matky, která nás svým způsobem kojí do konce našeho života, bychom nepřežili jediný den. Je to Matka s velkým M, Matka, která je hodna naší lásky a uznání. Maminka, která trpělivě čeká na své děti, až jí obejmou a řeknou: “Maminko, děkuji Ti”. 

Logo

Srdce znázorňuje lásku, zejména mateřskou lásku, která je nejsilnějším zdrojem a intuitivním cítěním matky.

Samotný symbol ležaté osmičky je znakem hojnosti, zdraví, lásky a štěstí. Barvy v logu jsou doplněny základními čakrovými barvami, které tento účinek zvyšují.

Nezapomněly jsme tento symbol zakotvit stužkou směřující k Zemi a uzavřít. Uzavření znázorňuje trojúhelník, zdroj ženské síly.

Význam barev

MAMAVIS_LOGO

Každá barva má vliv na naši psychiku, má svou jedinečnou vibraci, která promítá do našeho podvědomí emoce a nálady, jaké vyzařuje. Pomocí barev se můžeme uklidňovat, nabíjet energii, vylepšovat soustředění, zlepšit komunikaci a podvědomě vyjádřit své pocity.

Červená – barva první kořenové čakry. Dodává velké množství energie, aktivuje, zahřívá, probouzí životní energii. Pro vzletné povahy působí jako pevná půda pod nohama a podporuje, aby byly zrealizovány naše nápady a ideje. Podporuje imunitní systém.

Oranžová – barva druhé čakry. Dodává životní radost a sílu, pohlcuje negativní energie. Je dobrá proti strachům, tiší pláč duše, léčí pocity nedůvěry a sebeúcty. Pomůže překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti. Doplňuje sílu a chuť do života, podporuje kreativitu a tvůrčí schopnosti, posiluje vitalitu, má vliv na sexualitu, vyvolává radost, optimismus, přidává dávku cílevědomosti.

Žlutá – barva třetí čakry slunečního pleteně (solar). Je veselá, živá, pronikavá a projasňující. Učí nás zdravému sebeprosazení, asertivitě, umět vyjádřit svůj vlastní názor a nemít výčitky svědomí. Léčí orgány trávicího traktu. Podporuje intuici a tvořivost.Uklidňuje naše city,emoce,dodává nám chuť do života, posiluje fyzickou sílu. Má příznivý vliv na výsledek naší snahy.

Zelená – barva čtvrté srdeční čakry. Uklidňuje a harmonizuje nervovou soustavu. Je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Podporuje vnímání krásy, má vliv na city, zlepšuje lidské vztahy, má vliv na plodnost. Působí uklidňujícím dojmem a pohled na zelenou barvu napomáhá regeneraci a načerpání nové síly. Lidé mající rádi tuto barvu budou více ochotní rozdávat lásku a pomáhat motivovat ostatní. Učí nás umět se odevzdat.

Modrá – barva páté komunikační čakry. Je to hlavní barva sebevyjádření ve všech oblastech. Je výborné ji používat při problémech v komunikaci a sdělování. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít intuici, propojuje srdce a rozum. Uklidňuje, uvolňuje a čistí

Indigo – barva šesté čakry – třetí oko. Napomáhá ke klidu a harmonii, vyrovnanosti, mírumilovnosti a víře. Je znakem duchovního probuzení, vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání.
Barva rozumu a míru, symbolizuje nekonečnost a prázdnotu.

Fialová – barva sedmé korunní čakry. Mystická, éterická barva, která je symbolem spirituality, duchovna, jasnozřivosti, ale i srdečnosti. Přináší inspiraci, pokoru, idealismus a napomáhá meditacím, hypnóze. Zklidňuje hyperaktivní děti. Značí soulad s vyššími sférami, nadsmyslové vnímání. Podporuje intuici, kreativitu.

Vincenzt Priessnitz

Vincenz Priessnitz – přezdívaný též jako vodní lékař

Považujeme za důležité, vyjádřit poděkování tomuto velkému fenoménu českého léčitelství, jakým jistě osobnost Vincenze Priessnitze byla a stále je, poněvadž nebýt jeho, nevznikly by naše zábalové pásy Mamavis a ani by se nikdy nepočala naše cesta s nimi spojená. Mistře, tímto Vám s velkou pokorou a obdivem DĚKUJEME, DĚKUJEME, DĚKUJEME!

Článek o životě Vincenze Priessnitze určitě doporučujeme přečíst, jeho myšlenky a způsoby léčby obdivujeme a naprosto s nimi souzníme.  PŘÍRODA LÉČÍ!

Vincenz Priessnitz

Nekončící inspirace, fenomén přírodního léčitelství, dnešními slovy bychom mohli říci guru světové hydroterapie – tím vším je Vincenz Priessnitz. Osobnost, která do Jeseníku přiváděla příslušníky evropských šlechtických rodů, umělce, lékaře celého starého kontinentu. Osobnost, díky které osadu Gräfenberk nad Jeseníkem znal celý tehdejší svět.

                                         

Dětství

Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl obyčejný kluk z jesenických hor, který byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od svých dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.

Život a počátky léčby

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspiroval zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelá. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Otevření intuitivních schopností jej přivedlo nejen k sebevyléčení, nýbrž také k odhalení tajemství studené vody. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž je obírá o živobytí. Priessnitzovi byl nakonec povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní a to vše pod dohledem frývaldovských lékařů. Své vlastní cesty se však držel tak houževnatě, že postupně zbudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, hledajíce zde ztracené zdraví.

Se svou ženou Sofií vychoval pět dcer, teprve roku 1847 se jim ale narodil toužebně očekávaný dědic a kýžený pokračovatel, syn Vincenz Pavel (1847 – 1884). To však již byl jeho otec takřka na konci svých sil. Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a je pohřben v mauzoleu na lázeňské promenádě.

Hrobka Vincenze Priessnitze, ve které je pohřben s manželkou Žofií a dcerou Karolínkou

Způsoby léčby

Vodu jako léčebný prostředek používalo lidstvo odjakživa. Priessnitz k léčbě vodou ovšem poprvé přistoupil komplexně. Brzy shledal, že nestačí jen omývat oteklé klouby nebo přikládat na zlomeniny studené hadry. Začal systematicky užívat zábaly, obklady, sprchy a lázně v různě chladné vodě, a to s účinkem jak na celé tělo, tak i na postižené části. Poprvé v historii zdůrazňuje nezbytnost pitných kúr, nabádá nemocné, aby pili denně několik litrů pramenité vody. Voda odplaví sama všechny nečisté síly z těla. Je zajímavé, že skoro vůbec neexperimentuje. Přesně ví, co každý člověk na svou nemoc potřebuje. Přijímá do přestavěného rodného domu, který se tak stává prvním vodoléčebným ústavem na světě, pacienty na celkovou léčbu. Jeho celoživotní zásadou byl individuální přístup ke každému nemocnému. Řídil se heslem „Následovat přírodu – nic nevynucovat.“


Základem léčebných kúr byly koupele, sprchy, potní kúry a studené zábaly se zapařením. Pacient byl ponořován do kádí s různě chladnou vodou, masírován, zabalen, aby se řádně vypotil. Následovaly další koupele a sprchy přerušované vycházkami do lesů, kde sprchy pokračovaly v přírodě za každého počasí, tělo se tak otužovalo, pilo se přímo z pramenů, chodilo se bosky. 
Z dnešního pohledu se tyto metody mohou zdát až drastické. Uvážíme-li ovšem, že se lidé vyléčili z tak těžkých nemocí, jako jsou dna nebo revmatismus, které ani dnešní vyspělá medicína neumí spolehlivě vymýtit, musíme obdivovat jak odvahu, s níž Vincenz Priessnitz procedury vedl, především však jeho genialitu, s níž přistupoval k problému nemoci a zdraví. Pacient před nástupem léčby musel projít jakýmsi „vstupním testem“, při němž Priessnitz podle reakce kůže na studenou vodu poznával schopnost organismu odpovídat na léčbu. Dokázal určil hloubku postižení, navrhl procedury a předpokládanou délku uzdravování. Jak se léčba prováděla a pacientův organismus reagovat, Priessnitz uzpůsoboval jednotlivé procedury stavu nemocného. Po několika týdnech léčby většinou přicházela různě těžká krize pacientova organismu. Člověku se přitížilo se všemi neblahými příznaky jeho nemoci, choroba jako by vystoupila z nitra do kůže, na níž se objevily bolestivé puchýře. Právě podle tohoto příznaku Priessnitz poznával, zda už člověk se svou nemocí dostoupil k pomyslnému dnu a nyní může začít uzdravující fáze. Čerstvá pramenitá voda ve všech formách, ať podávaná vnitřně, tak zvnějšku byla hlavním nástrojem léčby. Priessnitz skálopevně věřil, že se v ní skrývá ohromný oživující potenciál, který tělo dokáže využít pro ozdravující procesy.Nebylo snadné léčit se studenou vodou, nebylo to příjemné ani kratochvilné, právě naopak. Lidé v této těžké zkoušce často propadali zoufalství, někteří léčbu přerušili (např. ruský spisovatel Gogol ujel od Priessnitze dvakrát a nakonec zemřel v Itálii nevyléčen). Ti, kteří neměli dostatek trpělivosti a síly snášet mnohdy až drakonické procedury, byli Priessnitzem striktně z léčby propuštěni. Priessnitzova léčba trvala týdny a měsíce, někteří pacienti vytrvali i roky – a uzdravili se. Způsob obrody celého člověka vyžadoval silnou vůli. Priessnitz to charakterizoval jasně: „Vodoléčba vyžaduje charakter.“
Nedílnou součástí vodních procedur byl každodenní kontakt s přírodou. Priessnitz ordinoval dlouhé vycházky do okolních lesů. Bez výjimky společenského postavení se pacienti podíleli na pracích kolem provozu léčebny, a tak nejenom sedláci, učitelé, kněží, matky v domácnosti, ale i vysoké úřednictvo nebo šlechta se zapojovali do štípání dříví, odhazování sněhu, pomoci při žních apod., Priessnitz nutil očišťující se organismus k pohybu. Dalšími pomocníky kromě čerstvého vzduchu mu byly slunce a strohá venkovská strava. A ještě něco pokládat „vodní doktor“ za nezbytné: pacienti měli doslova zakázáno mluvit mezi sebou o svých nemocích. Velký léčitel zdůrazňoval, že je třeba naladit mysl k optimismu, k radostné vnitřní pohodě, doporučoval svým klientům kochat se krásou hor, účastnit se společenského života, neizolovat se, zachovávat si pevnou víru. Vyčerpávající procedury nebylo možno zvládnout bez součinnosti všech těchto zásad. Jednou z nejdůležitějších byla – a o ní Priessnitz nikdy nemluvil – důvěra ve „vodního doktora“, důvěra v obyčejnou horskou vodu.
Na dotaz jednoho z pacientů, zda si může vodoléčbu provádět sám doma, Priessnitz odpověděl, že nikoli, neboť jeho metoda spočívala na komplexu mnoha vlivů, k vodním procedurám bylo nutné, aby člověk opustil všednodenní rutinu a pozvedl svou mysl, byl v neustálém kontaktu s přírodou, pravidelně prostě jedl, fyzicky pracoval a byl bedlivě léčebně sledován tak, aby jednotlivé procedury mohly být přizpůsobovány momentálnímu stavu těla.

Lázně

Lázně oficiálně vznikly až roku 1837, kdy se mu, ačkoliv byl bez jakéhokoli lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. Cesta ke slávě byla konečně otevřena. Už v roce 1839 se v lázních léčilo 1544 osob, z toho 120 lékařů z celé Evropy. Gräfenberk se rozrůstal a měnilo se složení lázeňské klientely. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody. Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníku leží uprostřed nedotčené přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku v nejsevernějším cípu Olomouckého kraje. Ve svém názvu nesou jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze a jsou vůbec prvním vodoléčebným ústavem světa. Už při první návštěvě na Vás zapůsobí jejich charismatické genius loci, výhledy na hřebeny Jeseníků či jedinečné Sanatorium Priessnitz.

Dnešní podoba lázní Jeseník

Unikátní poloha

Území, kde vznikly první vodoléčebné lázně světa – osada Gräfenberk, je považováno za jedinečné v kontextu celé Evropy. Leží totiž nad významným geologickým podložím s tektonickými zlomy a uzly s prokázaným unikátním výnosem některých kovů a stopových prvků z hlubokých zón zemské kúry až na terén lázní. Významné tektonické uzly se nacházejí na severním okraji lázeňského areálu a v okolí Bezručova pramene. Tyto geologické anomálie ovlivňují zdejší klima, vlastnosti vody i geoenergii místa. Už samotný Priessnitz proto na těchto místech intuitivně a úspěšně provozoval léčebné procedury, aniž měl k dispozici dnešní poznatky o geologické stavbě a výsledky geoatmochemických měření.

IONTY JODU I MOŘSKÉ SOLI

Ovzduší lázeňského areálu je ovlivňováno vzdušnými proudy Baltického moře s ionty jodu a molekulami mořské soli. Od jihu, západu a východu je areál chráněn hřebeny hor. Priessnitzovy lázně tak leží v nejčistším prostředí v rámci celé kontinentální Evropy.

VZÁCNÉ BIOGENNÍ PRVKY

Léčebný potenciál klimatu nadto umocňuje vzácný výskyt biogenních prvků (např. sodík, draslík, vápník, hořčík, lithium, železo, zinek aj.), prostupujících ve vysokých množstvích z geologického podloží do ovzduší. Klima lázní je tedy podobné takovým vyhlášeným oblastem jako Bad Gastein v Rakousku nebo Carlsbad Cavity v USA.

ŽIVÁ PRAMENITÁ VODA

A voda? Síla zdejších horských pramenů spočívá v jejich molekulární struktuře, která z ní vytváří doslova „živou vodu“. Molekuly vody se obecně shlukují do tzv. klastrů a tyto klastry jí dávají, zjednodušeně řečeno, jakousi schopnost „paměti“. Příznivé vlivy okolí vodu oživují (její molekuly tvoří složitější klastry) nepříznivé ji „umrtvují“ (klastry se rozpadají). Podle výzkumů lichtenštejnské laboratoře Hado Life Europe prameny v okolí lázní vykazují vysokou „živost“. Tím „nejživějším“ je poměrně málo známý a odlehlý Finský pramen. Naopak Priessnitzův, Bezručův, Večerní a Jitřní pramen jsou charakteristické svou slabou, zdraví prospěšnou, radioaktivitou.

Ne náhodou tedy prý samotný Priessnitz několikrát prohlásil, že lidi neléčí on, ale tento kraj a vše, co k němu patří.

Komfortní zábal Mamavis dle Vincenze Priessnitze si můžete prohlednou na www.mamavis.cz

Nebo si můžete přečíst celý brožuru o cestě V. Preissnitze zde

Cibule a její účinky

Cibule a její účinky

Cibule je snad ta nejobyčejnější zelenina, kterou u nás známe. V kuchyni bychom se bez ní pro její výraznou chuť neobešli a do různých pokrmů ji jako ingredienci přidáváme téměř denně. Možná ale nevíme, že čerstvá cibule obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek, které v takové koncentraci najdeme jen v několika málo dalších rostlinných produktech. Léčivé účinky cibule se tak z pohledu lidového léčitelství jeví jako jedny z nejcennějších.

Cibule je zelenina z čeledi česnekovitých. Její původ přesně neznáme, ale předpokládá se, že se do Evropy i do ostatních částí světa rozšířila ze střední Asie, kde původně rostla planě. Po objevení jejích léčivých účinků se rozšířila mezi pěstitele a v současnosti jsou na trhu dostupné různé i šlechtěné odrůdy této plodiny – cibule šalotka, cibule zimní, prorůstavá a další.

Antibiotické účinky cibule

Nejcennější látkou pro naše zdraví, kterou cibule obsahuje, je silice aliin transformující se na allicin. Blahodárné účinky této látky spočívají v silném antibiotickém účinku na všechny typy mikroorganismů – ničí bakterie i viry. Proto je cibule (spolu s česnekem) považována za nejvýznamnější přírodní antibiotika. Antibiotické účinky cibule se využívají zejména při léčbě horních cest dýchacích, tedy kašle a rýmy. Mezi nejznámější lidové recepty pro tyto účely patří šťáva (z nakrájené cibule a cukru nebo medu) a čaj (odvar) z cibule, které usnadňují vykašlávání a ničí mikroorganismy v dýchacím traktu, které nemoc vyvolávají. Nemocný by měl tyto „léky“ užívat během nemoci 3-4x denně, aby dosáhl co největšího efektu. Trochu nepříjemné, ale při léčbě zánětlivých onemocnění dutiny nosní velice účinné, je také vdechování výparů z čerstvě nakrájené cibule. K účinné inhalaci Vám pomohou naše zábaly na hrudník, bedra a kyčle.

Cibule disponuje také širokým spektrem vitamínů a minerálů. V cibuli najdeme především vitamín C, vitamíny skupiny B (včetně kyseliny listové) a E. Cibule má i velkou koncentraci životně důležitých minerálů jako je železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď a jód.

Kde všude cibule pomáhá?

Cibule má mnoho dalších léčebných účinků. Díky svému složení podporuje produkci žluče a žaludečních šťáv, čímž působí příznivě na činnost a mikroflóru žaludku a střev. Velkou roli hraje tato plodina při regulaci vysokého krevního tlaku a snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Cibule obecně posiluje srdeční činnost a její konzumace může předcházet dalším onemocněním krevního oběhu (křečové žíly, hemeroidy, poruchy prokrvování atd.) a dokonce i infarktu. Léčivé účinky cibule jsou spojeny také s jejím vnějším užití. Při přikládání čerstvé cibule na bodnutí či štípnutí hmyzem můžeme zabránit vzniku nepříjemných otoků a svědění. Blahodárné dezinfekční účinky byly však zaznamenány i při léčbě bradavic a dalších kožních onemocnění a plísní. V neposlední řadě jsou v současnosti pečlivě zkoumány i protirakovinné účinky cibule. Předpokládá se, že může eliminovat vypuknutí některých často zhoubných onemocnění, jako je rakovina prostaty, žaludku a tlustého střeva. Cibule také prokrvuje pohlavní orgány a zvyšuje tak lidské libido.

Cibule má tedy pro naše zdraví velký léčebný potenciál. Podporuje lidský imunitní systém a funguje jako preventivní ochrana proti spoustě zdravotním problémům. Pokud zrovna nemíříte v nejbližší době do společnosti, zkuste i Vy chránit Vaše zdraví konzumací a vdechováním této přírodní plodiny. Její účinky mohou být efektivnější, než užívání mnohých průmyslově vyráběných doplňků stravy.