Zábaly Mamavis dle Priessnitze u moře

Mamavis u moře aneb konečně čas na knihu

Dokonce došlo i na knihu. V prvé řadě jsem dočetla rozečtenou knihu Sára kniha první od Esther a Jerry Hicks, kterou vřele doporučuji. Sice se jedná o dětskou knižku, avšak jako čtenáři si uvědomíte, že je to mnohem víc než dětská knížka. Je to návod, jak získat zpět radost a uvědomíte si, že takové dítě je v každém z nás.

Práce mne baví a proto se mnou putovaly  i zábaly, včetně nového zábalu na karpál a zánět šlach, který vám poprvé představuji.  Květnové počasí, studený mořský vzduch a moře nám dopřálo pravé otužování dle Vincence Priessnitze.

A samozřejmě KNIHA Životní příběh Vincence Priessnitze putovala se mnou. Knihu jsem znovu otevřela po roce, čtení a myšlenky byly bohatší, bylo v nich něco víc než před tím. Pospojovala se mi určitá souvislost a zanechala slova Aha….téda, prostě jsem si Vincenta znova zamilovala.

Již proslov od pana doktora Novotného v této knize na mne zanechal příjemný pocit, že jdu bezpochybně správnou cestou. Neboť příběh Vincence Priessnitze je ojedinělý a při bližším poznání tohoto génia se cítíte k němu láskyplně přitahováni. Kdybyste si měli koupit jedinou knihu, at je to tato, neboť ve vás zanechá stopy přírodní moudrosti, dokonce se dotýká i otázek očkování.  Vincenz předběhl století, neboť jeho znalost medicíny je jedinečná. Dotýká se jednoduché a osvědčené přírodní metody. Vincenz  nebyl lékařsky studovaný a po přečtení odborných lékařských knih je odložil, neboť ho odváděli od pravé moudrosti přírody. Jak zní jedna z klíčových Priessnitzových zásad – „Následovat přírodu a nic nevynucovat. Je třeba mít trpělivost.“

Věřím, že kniha bude brzy součástí našeho e-shopu.

Odkazy a citace z knihy:

Citace z knihy VP – MUDr. Jaroslav Novotný

 Předmluva knihy Vincenze Priessnitze – Vídeň 14. února 1852 Selinger

Vincenz Priessnitz a zábaly Mamavis

Předmluva knihy Vincenze Priessnitze od Selingra

Následující stránky obsahují popis života muže, kterého toto století právem počítá mezi své mimořádné jevy. Jsou pomníkem lásky, vděku a pravdy. Při tomto líčení jsem měl na zřeteli svět čtenářů obecně, avšak přitom ještě zvláště přátele a ctitele zemřelého. To bude pro mnohé žádoucí a vítané, což se jiným může jevit jako bezvýznamné.

Má veliká úcta k Priessnitzovi má svůj důvod v mém pojetí dějin našeho pokolení. Dle mého názoru mají totiž jednotlivé osobnosti v různých periodách dějin své zvláštní poslání. Takovou osobností je pro mne Priessnitz. Jeho poslání se zjevně vztahovalo k znovuzrození tělesně chátrajícího člověka. Kromě toho spočívalo v charakteru onoho muže tolik ušlechtilého a krásně lidského, že se člověk při bližším poznání cítí být k němu láskyplně přitahován. Mnohá místa v knize vyvolají v určitých kruzích vzrušení. Tak např. Priesssnitzův názor na očkování. Co je o tomto předmětu uvedeno odmítám jakoukoliv polemiku. Svědomitost životopisce a zájem o lidstvo mne zavazuje, abych o tom, co jsem se dozvěděl, dokázal veřejnost informovat. Hlas lékařů, kteří nepokrytě vyjadřují své námitky proti zdraví prospěšnému účinku očkování, získávají zvláštní váhu přístupem jedné světoznámé lékařské autority. Pokud se týká finančních nákladů, je zde dostatečný důvod, aby se provedl vážný vědecký průzkum tohoto předmětu a došlo k projednání ve společnosti. Prameny, ze kterých byly čerpány údaje pro následující popis života, jsou vedle mých vlastních poznatků a zkušeností i lákavé příspěvky jiných a přicházely ke mně cestou ústního nebo písemného sdělení.

Mnohé, o čem je v knize řeč jsem sám slyšel a zažil, neboť jsem po několik let pokaždé po řadu týdnů prodléval na Granfenberku a při styku s Priessnitzem jsem požíval jeho zvláštní důvěry.

O mnoho věcech, o kterých by jinak pomlčel, se vyjadřoval přede mnou. Příběh vzniku granfenberského léčebného postupu je zde vylíčen téměř doslovně tak, jak jsem jej slyšel z úst svého nezapomenutelného přítele. Něco z toho sdělil v různých chvílích jednotlivcům, avšak v souvislosti – jak to sám prohlásil – vyprávěl pouze mně samotnému. Bohatý materiál se ke mně dostal prostřednictvím paní Sofie von Ujházy, nejstarší dcery zesnulého, a pana zemského rady Adelberta Sonnera. Konečně děkuji panu pokladnímu radovi Friedrichu Mullerovi, panu hraběti Carracciolovi, paní Sponnerové, panu baronovi Karlu Walterskirchenovi, slečně Kramerové a jiným za jejich ústní nebo písemná sdělení. Připojený portrét je nakreslen dle mramorové busty, kterou zhotovil profesor Bissen z Kodaně. Předvádí nám zdařilým způsobem rysy čtyřicetiletého Priessnitze.

Vídeň, 14. Února 1852

Selinger

Více podobných článků najdete na www.mamakteravi.cz a informace o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz

Vincenz Priessnitz a zábaly Mamavis

Citace z knihy Vincenze Priessnitze – MUDr. Jaroslav Novotný

Na Jesenicku žila jedna z nejvýznamnějších světových osobností 19. století.

Většina z nás i po přečtení titulku položí zcela zásadní otázku: „Kdo byl touto osobností, když o ní nevíme? „ Následující stránky této knihy nám osvětlí životní pouť zakladatele moderní vodoléčby Vincenze Priessnitze a jeho odkaz pro současnou dobu.

Zdálo by se, že ten se dá s odstupem doby a s rozvojem medicíny vyádřit jednoduše:

Priessnitz byl optimista a racionálně se orientoval v otázkách aplikace fyzikálních podnětů tepelného charakteru. Prohřátí organismu pocením pohybem a prací doplňoval sprchami a koupelemi ve studené vodě, a dále pitím pramenité vody. Účelně spojil pohyb s fyzikální léčbou a řešil přitom problém celostního přístupu k nemocnému.

Zbývá však celá řada dalších otazníků. Terapeut, jemuž se za života dostalo poct a uznání jako žádnému jinému lékaři v Evropě, upadnul téměř v zapomnění. Lékaři, kteří vedli lázně po Priessnitzovi postupně zredukovali jeho postupy do té míry že originální priessnitzovské terapie zcela vymizely. Příznivci Sebastiana Kneippa naopak základ Priessnitzovy metodiky převzali, ale nikdy to veřejně nepřiznali. Medicína v posledních 20 až 30 letech „znovuobjevila“ význam tělesné aktivity, principy terapeutické komunity a psychoneroimulogické souvislosti, ale k Priessnitzovi se nehlásí.

Není pochyb o tom, že v současné době jsou u nás vyvíjeny tendence vedoucí k znehodnocení až likvidaci alternativních terapeutických postupů. Částečně jsou námitky odborné veřejnosti vůči aplikaci různých, často obskurních léčebných postupů oprávněné. V případě Vincenze Priessnitze je však situace poněkud jiná. Priessnitz prokazatelně předešel dobu o více než jedno století a postavil své léčebné postupy na zcela nové terapeutické doktríně. Tu lze v největší stručnosti popsat následovně:

Organismus je schopen vypořádat se s chorobou za předpokladu, že jsou do něj vpraveny všechny látky žádoucí a nezbytně nutné, je náležitě stimulován proces jejich metabolických přeměn a podpořeno vylučování látek nežádoucích, případně škodlivých. Za těchto okolností dochází k samovolnému uzdravení vnitřními regulačními mechanismy a je třeba jen určitá míra času a pak znalosti spojené s fyzikální podstatou tohoto jevu – především termickými vlivy. Odpadá potřeba chemoterapeutika, tedy léku ve smyslu současných koncepcí. Zbývá otázka, koho kromě nemocných mohou tyto skutečně revoluční ideje zajímat. Zatím zřejmě nelze dělat nic jiného, než uplatnit jednu  z klíčových preissnitzovských zásad – „Následovat přírodu a nic nevynucovat. Je třeba mít trpělivost.“

MUDr. Jaroslav Novotný

Předseda Společnosti Vincenze Priessnitze

Více podobných článků najdete na www.mamakteravi.cz a informace o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz

Oslava maminek s Mamavisem

Oslava všech maminek a co vyjadřuje název Mamavis?

DEN MATEK. To je den, kdy vzdáváme dík všem maminkám. Maminkám, které se o nás tak pečlivě starají, předávají nám lásku a sílu jít za svými sny, za tím, co nás baví. Dávají nám energii, abychom se zvládli sami o sebe postarat a učí nás podle svého nejlepšího přesvědčení. Někdy nám pěkně lezou na nervy, když nám radí, jak co máme udělat, jak se obléct, nebo co si vzít s sebou na výlet… I přes různá úskalí své maminky nade vše milujeme a děkujeme jim za to, co nám v životě daly. Tím největším darem je láska, mateřská láska, láska k sobě samým, láska k lidem, ke zvířatům, k věcem, k přírodě…ale i láska, kterou jim opětujeme. Přejeme proto všem maminkám spoustu trpělivosti, síly a lásky! Nezapomeňme na ně tuto neděli 13. 5. 2018 a darujme jim malý dáreček, třeba i zábal plný lásky, síly, bezpečí a zdraví. Můžete jej i pěkně pomalovat a vložit tak do něj i kousek sebe. 

Tento den je svým způsobem i oslavou zábalů Mamavis. Vždyť vznikly díky jedné mamince na mateřské dovolené. Vznikly díky mamince, která láskou ke své dceři vymyslela výrobek. Vymyslela něco, co malému miminku usnadnilo léčbu nachlazení. 

V té době ještě ale nevěděla, že by vylepšené zábaly mohly pomáhat i ostatním maminkám. Následně začala vymýšlet další způsoby použití. Zábaly stále vylepšuje tak, aby nám všem byly pohodlné a víceúčelové. Začala šířit povědomí o metodě, která tu je s námi už 200 let. Shání odborné informace o metodě studených mokrých zábalů dle Vincenze Priessnitze, zakladatele tzv. hydroterapie, ale i o metodách používajících teplé suché zábaly včetně použití bylinek.

Víte, co název Mamavis vůbec znamená?

Název Mamavis vznikl uvědoměním si síly slova Máma. Slova, které je silné v každém jazyce, které si zaslouží úctu a obdiv. Máma je něco nenahraditelného. Mateřské objetí je lék na všechny bolesti světa. Skláníme se před všemi Matkami. Jste úžasné!

Maminka je pro nás i Matka Země, která nám nabízí plnou náruč přírodních zdrojů, zaopatřuje nás půdou, vzduchem, zelení a vodou. Bez této Matky, která nás svým způsobem kojí do konce našeho života, bychom nepřežili jediný den. Je to Matka s velkým M, která je hodna naší lásky a uznání. Maminka, která trpělivě čeká na své děti, až ji obejmou a řeknou:  “Maminko, děkuji Ti”.

Mamavis je zkratka Mámy, která ví…, Mamavis je Máma, která ví, co je pro děťátko nejdůležitější, Mamavis je krásná žena se šarmem a elegancí, Mamavis je dívka plná energie a nápadů, Mamavis je dítě, které si umí hrát, tančit, malovat, zpívat a smát se,  Mamavis je síla a bezpečí, Mamavis je cesta ke zdroji, Mamavis je příroda, která léčí, Mamavis je zdroj poznání, Mamavis je objetí plné lásky, Mamavis je odvaha jít za svým snem, Mamavis je strom s pevnými kořeny, jeho větve sahají vzhůru, ale i k Zemi, kde tvoří ochranu, Mamavis je Vesmír, který inspiruje, Mamavis je řekou, která proudí k srdci…

Svým způsobem mohl název Mamavis vzniknout také spojením latinských slov mamma = máma a vis = síla. Náhoda? Osud? Máma je jako zdroj LÁSKY, SÍLY A BEZPEČÍ.

Co znázorňuje logo Mamavis?

Srdce znázorňuje lásku, zejména mateřskou lásku, která je nejsilnějším zdrojem a intuitivním cítěním matky.

Samotný symbol ležaté osmičky je znakem hojnosti, zdraví, lásky a štěstí. Barvy v logu jsou doplněny základními čakrovými barvami, které tento účinek zvyšují.

Nezapomněly jsme tento symbol zakotvit stužkou směřující k Zemi a uzavřít. Uzavření znázorňuje trojúhelník, zdroj ženské síly. Hotové logo nám evokuje Anděla, že by Anděla zdraví, který nás vede či napomáhá samotnému léčení?

Zajímá Vás cesta a příběh maminky podnikatelky?

Její příběh si můžete přečíst v jejím e-booku „Maminka podnikatelkou na plný úvazek“ Ke stažení zdarma zde: http://mamakteravi.cz/ebook-zdarma/

Provozovna Mamavis

Zuzka Havelková – Kabelkový sen

Milí čtenáři,

ráda bych vás seznámila s mojí kamarádkou Zuzkou Havelkovou, kterou jsem potkala na workshopu v Praze. Zuzka je tvořivá a je mi podobná tím, že si jde za svým snem. V její ruční práci je odraz péče a lásky. Není to jen kabelka je to jedinečné dílo ženskosti a originality. Do kabelky od Zuzky se zamilujete.

Děkuji Zuzko za tvou tvorbu. Ráda si objednám u tebe další kabelku dle svých představ a to originální kabelku na notebook s několika kapsami navíc  Děkuji a těším se na tvé dílo.

Zuzka a její příběh:

Od mala jsem byla obklopená šikovnýma ženskýma rukama – moje babičky, tety a maminka pletly, šily, háčkovaly, malovaly, paličkovaly, vyšívaly, dokonce i tkaly. Sotva jsem udržela v dětských prstíkách háček a jehlice, učila mě babička plést a háčkovat, později jsem zkusila šít a těšilo mě to. Šila a pletla jsem na sebe a na děti, vyráběla jsem doplňky a šikovné pomocníky do domácnosti. Mezitím jsem vystudovala gymnázium a vysokou školu, vystřídala pár zaměstnání.

V době, kdy mi zbývalo jen několik let do důchodu, jsem měla zajímavou dobře placenou práci a na žádnou velkou změnu jsem už nepomýšlela. Přišla ale vlna propouštění a já jsem si začala hledat jinou práci a zároveň jsem přemýšlela, co budu dělat, když stálou práci nenajdu. Měla jsem spoustu nápadů, moje myšlenky se ale sbíhaly stále k šití. Začala jsem s kabelkami a chtěla jsem postupně přidat i jiné výrobky. Kabelky mě ale chytly, brzo jsem měla sešit pokreslený návrhy a první kabelky byly na světě. Dělala jsem chyby, hledala jsem správné materiály a komponenty, zkoušela jsem různé postupy a technologie. Párala jsem starší kabelky, abych zjistila, jak byly zpracované. Přestala jsem se dívat na lidi, můj pohled vždy sklouznul k jejich kabelkám, na které straně je nosí, jaké velikosti, ucha, barvy, zipy, vzory … Přes všechny počáteční nezdary jsem věděla, že to půjde, byla jsem si jistá, jako snad nikdy předtím. Zkoušela jsem různé střihy, kombinace materiálů, učila jsem se. Začalo se mi dařit, o moje kabelky byl zájem. Dodnes si pamatuji tu směs radosti a paniky, když přišla první objednávka. Někdo chce koupit moji kabelku! Ta zákaznice asi vůbec netuší, jak mě úžasně povzbudilo, když mi napsala, že tak krásně ušitou kabelku ještě neměla. Byla to velká motivace do další práce. Začala jsem spolupracovat s několika pražskými butiky. Datum, kdy se moje kabelky poprvé objevily ve výloze, jsem si zapsala jako moje další malé vítězství.

Můj kabelkový sen se stával skutečností a já jsem odložila hledání zaměstnání. Jak to občas v životě bývá, když o něco přestanete usilovat, zaměstnání si mě našlo samo  Přišla zajímavá nabídka na práci v úžasné firmě. Já jsem se ale už kabelek nemohla a nechtěla vzdát. Je to můj uskutečněný sen, moje hýčkané a milované dítě. V práci mi ale vyšli mi vstříc a já mám podmínky, kdy stíhám kabelky i zaměstnání. No vlastně, někdy všechno tak docela nestíhám, ale když děláte něco, co vás baví, máte podporu a pochopení doma i v práci, dá se to skloubit .

Cítím, že všechno je, jak má být. Svůj kabelkový osud jsem měla už dávno napsaný, jen čekal na ten správný čas .

https://www.fler.cz/shop/zuzzi-havelka
Přednáška v senior centrum Žátec zábaly dle Priessnitze od Mamavis

Stanislava Žitníková – Seniorcentrum Žatec

Bylo nám ctí poznat úžasnou ženu plnou energie a síly, kterou vyzařuje.  Avšak její příběh je o úplném opaku. Příběh bojovnice a silné ženy, kterou jsme měli tu čest osobně poznat na naší přednášce o Vincenzi Priessnitzovi a našich vylepšených zábalech dle Priessnitzovy metody v Seniorcentru v Žatci.

A nyní příběh ženy, matky a babičky Stanislavy Žitníkové:

Když jsem kdysi slyšela v jednom nejmenovaném pořadu paní, která vyprávěla o svých zdravotních problémech a pomalu se dostávala k jádru věci, najednou jsem měla pocit, že mluví o mně, že mám stejné problémy, že jsem stejně unavena, že se snažím ¨úplně stejně schovávat vše před rodinou, známými, kamarádkami. Že se stydím říci pravdu. Že nemohu, že přestávám zvládat denní činnosti v domácnosti, nechce se mi mezi lidi, nestačí mi 8hodinová pracovní doba, abych vše zvládla. Vymlouvám se kamarádkám, protože jsem stále unavená, unavená a stále unavená. Začala jsem přemýšlet jak budu dál fungovat, až to jednou přišlo. Chřipka, viróza, angína a já se po těchto nemocech nebyla schopna dát dohromady. Nastoupila obrovská únava, která mě připoutala k lůžku natolik, že jsem nevstala některé dny z postele, neměla sílu ani mluvit, otevřít oči byl nadlidský výkon. Přežívala jsem, bolelo mě tělo, klouby, nebyla jsem jako žena použitelná pro muže a ani pro domácnost, natož pro děti – byť byly dospělé. Nechtělo se mi žít, myslela jsem na to, abych umřela. Nic pro mě neexistovalo, číst jsem nemohla, dívat se na TV vůbec – ta vyčerpávala 2x tolik. Ležela a spala a trpěla bolestí. Během roku jsem sjezdila s mužem několik doktorů, nespočítaně vyšetření. Až paní doktorka z psychiatrie,  zvolila vyšetření na EB vir, který potvrdil CFS -Chronický únavový syndrom. Dostala jsem ČID, rozloučila jsem se se zaměstnáním a začala jsem po nějakém čase řešit zdravotní problémy alternativní cestou. Sjezdila jsem opět celou republiku a vyzkoušela co se dalo. Od produktů, bylinek různé metody a zhruba po 5 letech se stav trochu zlepšil. Za další rok jsem začala organizmus zatěžovat prací na 4hodinový úvazek, pak na 6hodinový, a to už jsem začala dobrovolně pracovat pro seniory. Později jsem se vrátila do zaměstnání úplně. Nedá se říct, že by se zdravotní problémy zcela vytratily, ale naučila jsem se s tím žít, naučila jsem se odpočívat, i když vím, že odpočívám málo. Ráda a dost pracuji. Přestože jsem v důchodu již šestým rokem, práce pro Seniorcentrum mě zaměstnává hodně.  Práce mě naplňuje a mám ráda lidi. Miluji svoji rodinu a nejvíc ze všeho vnoučátka. Kromě Seniorcentra  jsou v posledních letech náplní všedních dní. S pozitivním myšlením, úsměvem na tváři a dobrou náladou je život hezký…..

Rozhovor s paní Stanislavou Žitníkovou

„Kolem kultury se pohybuji celý svůj život,“ říká Stanislava Žitníková

V polovině ledna roku 2015 vznikla v Žatci nová organizace – Seniorcentrum Žatec. Založila ji Stanislava Žitníková, kterou místní znají jako pořadatelku celé řady akcí. V uplynulých letech za to byla také dvakrát oceněna Borešovou cenou. Povídaly jsme si spolu o Seniorcentru, o jeho cílech, plánech a akcích, které pořádala dříve i teprve uspořádat plánuje. Lehce jsme zabrousily i do komunální politiky, protože Stanislava Žitníková byla v uplynulém volebním období městskou zastupitelkou. Několik let je také členkou sociální komise a rovněž správní rady Nemocnice Žatec.

Kdy a jak jste se vlastně dostala k pořádání kulturních akcí?

V roce 1973 jsem nastoupila do Městské osvětové besedy, kde jsem dělala administrativu. Ta se po nějaké době přejmenovala na Kulturní a společenské středisko (KASS) a přestěhovali jsme se naproti divadlu. Přechodnou dobu, protože byly děti hodně nemocné, jsem chodila uklízet do školy, abych mohla být s nimi doma, když marodily. Potom jsem v roce 1992, když Jiří Kopřiva znovu rozjížděl Žatecké noviny v KASSu, tak mě oslovil, abych do nich nastoupila. V roce 1994 jsme jako příspěvková organizace přešli pod odbor školství a město si nás vzalo pod sebe. Už tenkrát jsem se podílela na pořádání různých kulturních akcí Miss Žatec, Miss Chmele, sháněla jsem sponzory, dělala jsem asistentku v tanečních, pomáhala jsem v divadle a později při pořádání MISS Zlatého moku.

Původně jste řadu let působila ve Svazu postižených civilizačními chorobami (dále SPCCH), jak jste se do něj dostala?

Do SPCCH jsem přišla díky nemoci. Tehdejším předsedou SPCCH panem Konečným jsem byla oslovena jestli bych pro ně nedělala účetnictví. Hromadou papírů a dokumentů, které mi byly předány jsem se musela tenkrát sama prokousávat. V té době byl ještě členem SPCCH Josef Hlávka, který pořádal různé zájezdy a organizoval kulturní akce. Napadlo ho, že bychom si taneční zábavy, na které SPCCH jezdilo, začali pořádat sami. Pomáhala jsem mu tedy s jejich organizací. Začalo se výlety, přednáškami a nakonec jsem pak pořádala i velké Dny SPCCH.

Co to byly Dny SPCCH?

Byly to velké akce, kdy program běžel od dopoledne až do večera. Uspořádali jsme osm ročníků. Každý z nich byl koncipovaný k nějakému tématu, podle něhož se i jmenoval. Sestavovala a zařizovala jsem celý program a potom jsem ho i moderovala. Příprava této akce mi trvala vždy přibližně půl roku. Samozřejmě ve finále jsem měla k ruce kolegyně, které pomáhaly potom při asistenci.

Některé akce jste ale sama vymyslela a založila.

Založila jsem třeba Žateckou šlápotu, její poslední ročník se konal předloni. Jednalo se o akci pro veřejnost, kdy jsme s historikem žateckého muzea Jiřím Matyášem procházeli některou z částí Žatce a on nám povídal o její historii. Se SPCCH jsme také pořádali červnové zájezdy, které měly velký ohlas stejně jako zábavy. Několik z nás chodilo také číst do knihovny dětem. Oblékly jsme se jako babičky do šátku, do zástěry a upekly buchty.

Poslední moji velkou akcí pod SPCCH byl projekt „S Plyšákem do Indonésie“ kdy naše aktivity šly formou humanitární pomoci až na ostrov Bali, přímo do školy na Lomboku.

Získala jste také dvakrát Borešovu cenu, kdy a za co přesně?

Poprvé v roce 2009 v kategorii jednotlivec to bylo za kulturní přínos městu. Podruhé jsem ji obdržela v roce 2011 za akci roku, kterou byl vyhlášen Koncert k Poctě sv. Mikuláše, který jsem uspořádala.

Vystupovala jste také v několika pořadech v televizi, v jakých?

Bylo to v ČT – Flóra Olomouc s Receptářem, vysílalo se to pak v pořadu Receptář na neděli. Byla jsem vybrána do soutěže, kde byly podmínkou cuketové recepty. Takže jsem vařila a dělala cuketové rolky přímo před kamerou. Měla jsem tenkrát velkou trému. Pak jsem také byla dvakrát v pořadu Áčko na TV Nova. Poprvé jsme v něm byli s manželem jako pěstouni, kdy jsme se starali o dítě zesnulé přítelkyně. Podruhé jsme se v pořadu objevili, když nás jako pár vybrali diváci, jako nejlepší zážitek z našeho případu o pěstounství a bezproblémového manželství.

Z jakého důvodu vlastně Seniorcentrum Žatec vzniklo?

Moje myšlenka osamostatnit se od Svazu postižených civilizačními chorobami vznikala přibližně dva roky, protože jsem věděla, že od roku 2014 vejde v platnost nový občanský zákoník. Proto mě napadlo vytvořit si svoji samostatnou organizaci. Jsem člověk, který má rád svobodu rozhodování. A celý tým tehdejšího výboru v době rozhodování souhlasil.

Jak jste vybrala název pro nově vzniklou organizaci?

Nejdříve jsem přemýšlela nad něčím, co se hodí k seniorům, třeba nad nějakou kytičkou nebo nějakým motivem. I s panem Antonim, ředitelem žateckého Domova pro seniory, jsme leccos konzultovali. Pak mě napadl název Seniorcentrum Žatec. Chtěla jsem, aby název byl jasný a nebyl příliš dlouhý jako byl např. Svaz postižených civilizačními chorobami. Kolegyně původně navrhovaly, aby se i v našem novém názvu objevilo slovo nemocný, nebo postižený, ale já jsem to nechtěla. Některé lidi by to mohlo třeba odrazovat. Mohli by si říct, že jsou jako senioři zdraví a tím pádem tato organizace není pro ně. Což vůbec není naším cílem. Smyslem je, aby se lidé scházeli, utvořili nějakou komunitu a neseděli stále jen doma a nesledovali seriály.

Kdy vzniklo Seniorcentrum?

Zapsáno bylo ke 13. lednu roku 2015. Předcházela mu roční anabáze, kdy jsem řešila spoustu byrokratických věcí, kdy úředníci bazírovali často na maličkostech a na jednotlivých slovech ve formulacích. Celý rozjezd Seniorcentra jsem financovala sama – právníka, notáře, zakládající listinu, výrobu přihlášek, průkazek, razítka apod. Dva měsíce jsem také platila ze svého i pronájem kanceláře. Byly ještě další poplatky, které jsem hradila, nebylo jiné východisko, pokladna byla na nule.

Co je cílem Seniorcentra Žatec?

Pokračovat v podobných aktivitách a akcích, jaké jsme kdysi pořádali v předešlé organizaci. Pokračovat v pořádání zájezdů nejenom celodenních, které jsou samozřejmě náročné a musí se plánovat delší dobu dopředu. Chceme pořádat i výlety do okolí. Ráda bych menší zájezdy pořádala pravidelně. Nebo když se někde naskytne příležitost zhlédnout nějakou pěknou výstavu, tak bych toho určitě ráda využila. Oblíbené jsou také zábavy, např. zástěrová nebo klobouková.

Naším cílem je nejen cestovat, poznávat a bavit se, ale hlavně vytvořit společenství aktivních seniorů, lidí, kteří aktivním trávením volného času rozšíří své obzory, získají nové informace a tím přispějeme ke zkvalitnění jejich stárnutí.

Kdo kromě Vás jako zakladatelky vede Seniorcentrum? Kolik máte nyní členů?

Statutárním orgánem je výbor, ten je desetičlenný, máme předsedkyni a úsekové důvěrnice, které jsou zároveň členkami výboru, z nichž každá má svoji oblast, v níž doručuje pozvánky na akce do schránek našim členům. Potom máme samozřejmě kontrolní a revizní komisi.

Komu všemu je Seniorcentrum Žatec určeno? Kdo se může stát jeho členem?

Určeno je zejména lidem ze Žatce a Žatecka, kteří jsou již v důchodu. Jak těm, kteří do něj teprve nedávno přišli, tak i starším seniorům. Členy máme nejen ze Žatce, ale i z vesnic třeba z Lipence, Liběšic, Tuchořic, Holedeče, Měcholup a z dalších okolních obcí. Jedna naše členka je dokonce z Loun, sama si nás vyhledala a přihlásila se k nám. Našimi členy jsou také klienti Domova s pečovatelskou službou. Naše taneční zábavy či přednášky jsou samozřejmě otevřené i veřejnosti a mladším ročníkům. Stejně tak se může našim členem stát třeba třicetiletý člověk, který je zdravotně hendikepovaný a je už v invalidním důchodu.

Děkujeme za příběh a také za možnost setkat se při našem přednášení. Příběh paní Stanislavy opravdu stojí za zamyšlenou… Motivujeme se, nabíráme z příběhu sílu. …více takových lidí 

Za Mamavis

Martina a Anička

Mamavis pořádá bosoturistiku v Klášterci nad Ohří

Neděle na boso aneb bosoturistika v Klášterci nad Ohří dne 20.5. Loděnice

Dovolujeme si Vás pozvat na rodinou  akci s názvem NEDĚLE NA BOSO, která se bude konat v neděli 20.5.2018 v Loděnici v Klášterci nad Ohří.

Celé odpoledne bude zaměřené na osvětu chůze na boso. Zkusit si můžete chůzi po skle i  dovednosti vašich nohou.

Po celý den budou k dispozici dílničky pro bosé nohy, chůze po skleněných střepech, aktivity pro děti, malování na obličej, táborák a jiné atraktivní prvky pro děti i dospělé.

PROGRAM

12h začátek akce

14-15h – přednáška s Mgr. Igorem Sloukou o přínosu chůze na boso

15-16h procházka zámeckým parkem, jak jinak než na boso

17-18h chůze po žhavých uhlících (s doprovodem rodičů zvládnou i děti)

Třeba už jste toužili odložit své botky, alespoň na chvíli zkusit zase dětskou zvídavost a bezprostřednost, ale stud a obavy z pohledu okolí, vás vrátili do pevného sevření vašich bot. Tento den, může být startem, jak si společně užít odpoledne bez bot, jak ochutnat různé terény a struktury vašimi chodidly a čelit pohledům okolí ve větší skupině. Společné sdílení příběhů, podpora a inspirace, to vše bude společným tématem tohoto dne.

Vrcholem odpoledne bude chůze po žhavých uhlících. Bude o překonání strachu, nejen  o  pouhou adrenalinovou aktivitu, může být i  klíčem k výsledku, kterým je proměna a zocelení vnitřního já.

 Benefitů bosé chůze je spoustu, zmíním jich několik:

  • Dříve choulostivé „studené nohy“ se začnou lépe prokrvovat a zahřívat.
  • Působí na náš hluboký stabilizační systém, pomáhá udržovat optimální rozsah kloubní hybnosti i správnou dechovou mechaniku. 
  • je prevencí možných potíží artrotického či cévního charakteru. Zlepšuje rovnováhu a koordinaci, čímž snižuje riziko úrazu.
  • Bosá chůze také výrazným způsobem ovlivňuje naši psychiku. Když jste bosí, svět kolem vás se změní. Najednou se cítíte spojeni se zemí a s ostatními lidmi.

Celá  akce bude pod vedením Mgr. Igor Slouky

Mgr. Igor Slouka je zkušený turista, prosadil v Klubu českých turistů turistiku naboso jako novou formu pěší turistiky a zpracoval pro KČT metodiku turistiky naboso. Na mnohých akcích spolupracuje s KČT. Měsíčně na výletech bosky nachodí v průměru cca 100km.

– je pedagog,  zpracoval se zohledněním stanoviska MŠMT též Školní desatero pro pobyt naboso, vedl školní kroužek turistiky naboso i bosou školu v přírodě.
– je spisovatel, napsal knihu „Ne-li bosky, z nohou trosky“

– chodí od roku 2013 celoročně naboso (kromě hlubokého sněhu a silných mrazů),  zpracoval též zásady chůze naboso v zimě.

– je otec dvou bosých dětí, s dětmi má v nohách mj. i bosý výlet na Sněžku, Králický Sněžník či Praděd.
– pořádá jedinečné bosé akce, jako např. Mezinárodní den turistiky naboso (v zámeckém parku Loučeň), Dlabu na sociální tabu (pochod centrem Prahy), Naboso po železné stezce (horolezení – via ferrata) či výlet v Českém ráji, který startuje a končí v obci Boseň.

Budete-li mít zájem se naší akce účastnit nebo prezentovat svou značku či výrobky, rádi Vás na ni přivítáme.

Vstupenky můžete koupit v předprodeji v informačním centru v Klášterci nad Ohří nebo přes onlineprodej Spolku Mamavis.

Cena vstupenek

Předprodej 190,-

Na místě 290,-

Děti mají vstup zdarma

Těšíme se na setkání

Spolek Mamavis

Přednáška Mamavis skvělý zrak bez brýlí Jana Pozlovská

Workshop Jany Pozlovské – Skvělý zrak bez brýlí dne 18.4. v Kadani

Přijďte si poslechnout nejen teorii, ale také prakticky vyzkoušet proč a jak by se mohl váš zrak přirozeně zlepšit tak, abyste se obešli bez brýlí. Ukážeme si, že skvělý zrak není jenom o očích a jak zní to kouzelné slovo, které pomáhá vnést lehkost nejen do vidění, ale do celého života.

V dnešní době už asi není nikdo, kdo by se ve svém životě nepotkal s vadou zaostření – ať už u sebe, nebo u svých nejbližších.  Mohou to být  problémy s viděním do dálky, které ve většině případů vznikají v dětském věku, nebo vidění na blízko, které se zase spojuje s určitými věkovými hranicemi v dospělosti, ale řadíme sem i astigmatismus, tak zvané „líné oko“, tupozrakost a další.

 Brýle se za poslední roky staly všudypřítomnou pomůckou a doživotní berličkou. Ale nemusí to tak být.

 Jiný pohled na vady zraku a na to, jak svým očím dopřát to, co potřebují, si ukážeme 

na workshopu pořádaný Spolkem Mamavis 

dne 18.4.2018 od 18h Střelnice Kadaň

Povíme si něco o teorii zdravého vidění a o tom, jak vlastně vidíme. Podíváme se na výzkumy amerického očního lékaře dr. Batese, které nám do toho vnesou trochu více světla. A ukážeme si i to, že to celé vůbec není jenom o očích.

 Dozvíte se praktické rady jak své oči lépe používat a jak se o ně lépe starat a některá cvičení a techniky si rovnou i vyzkoušíme. Budete tak mít možnost už během tohoto večera zažít na vlastní oči, že věci mohou být trochu jinak…

 Workshop je vhodný nejen pro ty, kdo již brýle nosí, ale zajímavé podněty k tomu, jak si zdravý zrak co nejdéle udržet, nabídne i těm, kteří zatím problémy s viděním nemají nebo teprve začínají pozorovat krátkodobá zhoršení.

Všechna cvičení se provádí bez brýlí a očních čoček!

Těšíme se na Vás

Ramenní priessnitzuv zábal od Mamavis

Trpíte artrózou a co to vlastně Artróza je?

Artróza je chronické onemocnění kloubů. Důvodem může být dlouhodobá a nadměrná fyzická zátěž, obezita, ale také věk. S věkem totiž dochází k poškozování kloubů. Navíc pokud máme nadváhu, může zatěžovat zejména klouby dolních končetin.

Klouby postižené artrózou mohou být bolestivéztuhlé a oteklé. Často se daná část těla špatně pohybuje. Bolí kloub, kosti i okolí kloubu. Nejčastější je artróza kyčle a kolene. Pokud nebudete artrózu léčit, je možné, že se vám kloub zdeformuje.

Jak ale artróza vzniká? Zdravý kloub vypadá tak, že kosti, které tvoří kloub, jsou spojeny kloubní chrupavkou. Když budeme kloub zatěžovat, chrupavka se začne ztenčovat, praskat a přestane chránit kosti. Následně může dojít ke tření kostí o sebe, což už způsobuje bolest a další problémy.

Důležité je klouby příliš nezatěžovat, ale zároveň dodržovat zásady zdravého životního stylu. Všeho s rozumem a pozitivně. 

Využití zábalů Mamavis

 MUDr. Jaroslav Novotný radí:

Při artróze použijte suché teplé zábaly.

Aplikujte cca 15-20 minut. Postup je možné aplikovat 2-3x denně.

POZOR! Teplý zábal by se neměl přikládat na místa, kde jsou křečové žíly. Mohlo by dojít k zánětu.

POZOR! Není vhodné tento postup aplikovat v případě výraznější osteoporózy.

Teplý zábal vytvoříte tak, že vnitřní díl nahřejete žehličkou, nebo na topení. Pro delší udržení tepla však doporučujeme využít hřejivé třešňové nebo pohankové polštářky, které se nahřívají v mikrovlnce, nebo v troubě. Použít můžete také hřejivou mast, kterou namažete na danou část těla a přiložíte zábal.